O pionýru

Pionýr je spolek, který se věnuje výchovné práci s dětmi a mládeží ve svém volném čase. Jeho oddíly a kluby nabízejí činnost dívkám i chlapcům na více než 600 místech po celé republice. Velká část aktivit Pionýra je otevřená veřejnosti.

Pojem „pionýr“ pochází z francouzštiny. Prapůvodně označoval vojenské sapéry, později první osadníky na nových územích. Obecně znamená být průkopníkem, snažit se poznávat nepoznané, hledat nové cesty, posouvat hranice. Dnes se často používá například pro autory vědeckých objevů či hybatele pokroku v dalších oblastech.

HISTORIE

Pionýrského hnutí (názvy organizací se během času měnily) v Československu a později v České republice souvisela a svým způsobem kopírovala proměny celé společnosti. Ty lze stručně shrnout a navázat na několik přelomových letopočtů.

1949

V době vzniku Pionýrské organizace Junáka byla společnost ještě rozjitřená neochablou zkušeností z 2. světové války. Živá tradice skautingu ale též vůle pracovat s dětmi ještě i jinak (společná výchova chlapců a dívek, spolupodíl na správě svých věcí…) byly určujícími vlivy patrnými nejen v  názvu, ale i v každodenní práci. Bohužel část organizace později přejala pod silným vlivem ze zahraničí například silné vazby na školu, čímž se činnost z velké části formalizovala.

1968

Celospolečenské uvolnění v 60. letech vedlo mimo jiné k rozdělení jednotné organizace dětí a mládeže (Pionýrská organizace Československého svazu mládeže) na řadu svébytných spolků. Jedním z nich byl i Pionýr, dále skauting (obnovený Junák) a mnohé další. Invaze vojsk Varšavské smlouvy však ukončila představy nejen o vytvoření pestré nabídky pro děti různých zájmů. Po pouhých dvou letech (v r. 1970) byla činnost samostatného Pionýra, stejně jako dalších sdružení, formálně ukončena a na jejich společných základech vznikla opět jednotná organizace (Pionýrská organizace ČSSR, později PO Socialistického svazu mládeže).

1990

Sametová revoluce v roce 1989 přinesla konec mnoha jednotných organizací, mezi nimi i PO SSM. Na začátku roku 1990 vyšli pionýrští pracovníci na mimořádné konferenci vstříc naplnění svých různorodých představ: některé pionýrské skupiny úplně činnost ukončily, jiné zakládaly vlastní místní sdružení nebo i s majetkem přecházely pod jiná obnovená či vznikající sdružení (Junák, ČTU, A-TOM, Duha, ČSOP apod.). Podstatná část pak společně obnovila činnost samostatného Pionýra – nejprve ještě v podobě federativního spolku, od r. 1993 již zcela svébytného – a zahájila tak nejdelší nepřerušenou kapitolu v historii pionýrského hnutí u nás.